Kategorie:Názory

Názory

Co na bolest zubů?

Kdo mě zná, ví, že se zuby bojuju vcelku dlouho. Díky svým přetrvávajícím problémům se zuby jsem musel nalézt inovativnější léky než je Ibalgin. Zde jsou tři léky, které vám 100% pomohou s bolestí zubů. Díky těmto třem lékům jsem vydržel 2 měsíce s bolavým zubem v UK a pobyt jsem si užil.

Hřebíčková tinktura (silice)

image

100% hřebíčková silice je asi to nejúčinnější a nejméně invazivní, co jsem na bolest zubů, kdy viděl. Po dvou kapkách ucítíte brnění v okolí zubu a do 2 minut vás zub přestane bolet. Cca deset minut ještě ucítíte určité trnutí a poté máte tak na 2 hodiny (často více) klid. Kromě toho funguje hřebíček výborně na akné, opary a afty. Jedinou nevýhodou je velmi výrazné aroma, které je cítit z dechu až několik hodin. Každá lékárna asi něco takového má, já používám (už 2 roky první lahvičku) této silice.

Orajel mast

Tuto mast jsem koupil v UK, ale určitě bude něco podobného i v ČR. Tato mast je 20% koncentrací benzokainu.  Mast se má správně používat pouze v případě zlomenin zubů k znecitlivění, než se dostanete k lékaři. Ovšem i v případě bolesti zubů, když mastí pomažete dáseň, bolest přestane. Účinek je asi na 75 % proti hřebíčku, ale i tak je to užitečné, když například máte schůzku a nemůžete si dovolit aromatický hřebíček.

Valetol

Pokud chcete přežít intenzivní bolest zubu – např. ostrý zánět, doporučuji kombinaci  Valetolu a hřebíčku. Valetol sám o sobě je vcelku silný a jeho výhodou je, že rovněž obsahuje kofein, takže vás neutlumí a můžete normálně fungovat.

Dobrý zubař

Moje problémy se zuby, ale nejvíce vyřešil dobrý zubař a zubní hygienistka. Je třeba si uvědomit, že neexistuje nic jako vrozené problémy se zuby. Existují pouze problémy se sklovinou, které vám ale nijak neublíží, pokud si budete zuby správně čistit kartáčkem, mezizubním kartáčkem a nití.  

Doufám, že jsem pomohl. Hezký den!

Číst více
Názory

Nebezpečný trend – student na plný úvazek

Za dobu, co si nějakým způsobem při studiu sám pravidelně přivydělávám (cca 7 let) si všímám zajímavého paradoxu, který naprosto vygradoval poslední rok, a tím je „student na plný úvazek“. S růstem pracovních povinností si všímám naprosté neefektivity těchto lidí, a to zejména v oblastech učení a využití času.

1. Lepší týmoví hráči – Všiml jsem si zajímavého trendu. V týmu mám mnohem lepší výsledky s lidmi, kteří mají málo času. Je to kuriózní, ale logické. Člověk, který je vytížený nemá čas na blbosti a hrát si na firmu a jde k věci. Většinou stačí jeden Skype a je rozhodnuto o tom, co kdo udělá a kdy. Termín se sice zpravidla nedodrží, ale práce se odevzdá včas. Na druhou stranu, člověk, který pouze studuje, často hledá komplikace, chce se scházet nad blbostmi a považuje za nezbytné diskutovat detaily, protože to se přeci ve firmách dělá, podle pana profesora na management (který řídil pouze katedru managementu).

2. Odolnost proti stresu – Za povšimnutí také stojí, že lidé, kteří mají práci nebo firmu nejsou nervózní a řeší projekty s klidem. Je to rovněž logické. Ať už jste sebelepší zaměstnanci/podnikatelé, prostě se občas něco posere. A čím více máte zodpovědnosti, tím větší je pravděpodobnost, že když se to posere, budou o to drsnější následky. No a když čelíte těmto problémům, něco jako zkouška nebo seminárka vás prostě nemůže  rozhodit.

3. Sebevědomí – Aktivní lidé mají větší sebevědomí a menší strach z neúspěchu. Troufnou si tedy jít do konfrontace s učitelem nebo i trošku zariskovat před zkouškou (např. naučit se jen část otázek), jelikož vědí, že když to neudělají nebo si na ně zasedne učitel, tak mají práci, mají peníze a názor rodičů nebo titul jsou prostě vedlejší.

image

Často mají aktivní jedinci i lepší známky než full time studenti – důvod je také prostý – nebojí se zariskovat, zkusit nepodloženou teorii a často učitele překvapí svoji logikou. Při učení se dokážou zaměřit na důležité věci a neřeší detaily.

A co bych teď měl(a) udělat?

Tímto samozřejmě nechci naznačit, že ve chvíli, kdy máte skvělé zabezpečení a škola Vás baví, že byste měli se vším seknout a jít makat, jenom proto že Blažek něco píše. Ale proč nevyužít volný čas, kterého mají studenti na plný úvazek fakt hodně, a:

  • začít se angažovat v dobrovolnické organizaci (ať už pomáhat lidem, psát časopis, spravovat web neziskovky atd.)
  • jít na stáž – ideálně do zahraničí
  • dělat shadow managera
  • zkusit podnikat – vezměte to, co umíte nejlépe a zkuste jen tak pokusmo napsat pár inzerátů, jestli by o to někdo neměl zájem. Výsledky Vás mohou překvapit.
  • jestli vás opravdu baví škola a nechcete rozptylovat svojí pozornost prací, dobrovolnictvím či podnikáním, začněte s vědeckými projekty, udělejte něco nového – staňte se opravdovými experty ne pouze nabiflovanými šprty.

Toto jsou všechno věci, které pro vás budou neskutečně cenné do životopisu a vůbec nic vás nestojí. Když už ale budete uvažovat o té dobrovolnické organizaci, vyvarujte se prosím organizací, kde si hrají na firmu nebo na pány vesmíru, AIESEC apod. Znám i skvělé a úspěšné lidi, kteří byli v AIESECu, ale většina se mi zdá natolik poznamenaná ideou ideální firmy, že není schopná zapojit se do normální společnosti.

Pokud stále žijete v myšlence, že jste studenti a jako studenti přeci musíte studovat, tak vám ručím za to, že s příchodem na pracovní trh dostanete sakra přes držku. Student, který pouze studoval a nemá nic dalšího, co by nabídnul, dneska nemá šanci uspět. Mojí radou je: buďte aktivní, donutí vás to naučit se hospodařit s časem, získáte reference a i nový pohled na svět. Přeji hezký den!

Číst více
Názory

Makáš víkendy a večery! Proč?

Kdysi jsem viděl skvělou fotografii, kde byla fotka rozstřelených borců s nápisem: „Moji vrstevníci dnes!“ a pod tím byla fotka ajťáka obloženého prací: „Já“.

Následovala fotka pracantů obložených prací s nápisem „Moji vrstevníci za 15 let“ a týpka na pláži s koktejlem: „Já za 15 let!“ 

Ano, tohle je můj cíl! Opravdu nehodlám do konce života pracovat. Práce mě baví a chci a budu pracovat, ale až já budu chtít a ne až budou chtít ostatní. A není lepší čas než si budovat budoucnost než právě teď, protože:

  • Teď nemám žádné závazky – pokud přijdu o všechno, tak maximálně nebudu mít na nájem pronajaté garsonky a odstěhuju se k mamince – nic horšího se nemůže stát.
  • Teď mám nejvíce energie – všichni mi říkají, že přijde třicítka a jdete se zdravím do háje. Někteří toto říkají již o 25. V horším případě mám 2 roky čas, v lepším 7 než začnu být jak chromajzlík.
  • Jsem student – jako student mám naprosto skvělé propozice ke kariéře. Každý den potkávám na škole lidi, kteří jednou budou sakra úspěšní, platím malé daně, SP, ZP a jízdné.

Mám dva citáty, které si stále opakuji:

„Čím víc toho máš, tím víc toho zvládáš.“ a

„Postav si svůj sen nebo do konce života budeš stavět sen někoho jiného!“ – ještě bych dodal – “nebraň se stavění snu jiných, pokud to zároveň staví tvůj vlastní.”

Právě teď mám houby. Nedávno jsem zjistil, že servírky ve Stavovském divadle mají větší příjem, než mám já. Nedávno jsem zjistil, že nemám na to, abych si nechal spravit zuby. Ale také jsem zjistil, že za poslední 3 roky se každý rok moje příjmy zdvojnásobily. Pokud to takto bude pokračovat, tak brzy si koupím Stavovské divadlo i zubní ordinaci. Tolik odpověď na tuto otázku, kterou dostávám velmi často.

Číst více
Názory

Týmová práce – úspora nebo ztráta času?

Mám rád práci v týmu – práce v týmu je rychlejší, zábavnější a díky většímu počtu mozků a různých osobností v týmu dokážete vymyslet řešení, které bude vyhovovat více lidem. Zároveň spíše odhalíte nedostatky řešení.

Za sebe musím říci, že práce v týmu ve skutečném životě je velmi užitečná a efektivní. Na druhou stranu, práce v týmu ve škole je často neefektivním plýtváním času. Již jsem měl možnost pracovat v týmu v České republice, ve Velké Británii i v Dánsku a práce v týmu byla vždy ztrátou času. Proč?

Jak by to mělo vypadat?

Má představa práce v týmu je tato: tým si zvolí vedoucího projektu, který může rozhodnout v případě sporu. Vedoucí musí mít o projektu nejlepší znalosti a zároveň musí být komunikativní a sebevědomý jedinec, který se nebojí vzít na sebe odpovědnost za svá rozhodnutí. Komunikativnost a sebevědomí považuji za důležitější než znalosti. Tým by se měl sejít na začátku spolupráce, vytvořit jasnou strukturu projektu a delegovat úkoly. Je nesmysl nevyužít moderních technologií při práci v týmu.

Nejjednodušší je vytvořit skupinu na Facebooku, pro větší projekty je lepší využít specializovaný software typu ASANA. Potom by se měla skupina scházet pouze tehdy, kdy to má smysl. Např. po dokončení delegované části projektu nebo na prodiskutování dalšího postupu ve chvíli, kdy by byla elektronická komunikace neefektivní – věci, které vyžadují real-time komunikaci a brainstorming. Tato práce v týmu mě baví a považuji ji za efektivní.

Jak to často vypadá?

Realita ve škole – vždy se najde někdo, kdo navrhne, že se budeme ohledně projektu scházet každý čtvrtek ve 2 a budeme projekt dělat společně. Pokud dělají 3 lidi společně jednu věc, např. prezentaci, dochází k diskusím nad maličkostmi, typu barva pozadí – tvorba jednoduché prezentace poté trvá několik hodin. Zároveň se mi stalo, že byly ve skupině 3 lidi a 3 účetní závěrky. Cílem bylo je porovnat. Logický postup – specifikují se parametry srovnávání a každý udělá výzkum na jedné účetní závěrce. Poté se skupina sejde a dá poznatky dohromady. Následně dostane jeden člen za úkol napsat souvislý text, druhý naformátovat jej a třetí vytvořit prezentaci. Tento „tým“ ovšem trval na tom, že jedinou správnou cestou je dělat vše společně a pravidelně se kvůli tomu scházet, jelikož jinak nebudeme schopní udělat srovnání – šťastnou náhodou se mi povedlo tento tým opustit a založit vlastní.

Kde je zakopaný pes?

Mohu se pouze dohadovat, co žene lidi k tomu, že ztrácí nad projekty čas, napadá mě několik možností:

  • Spousta času – čas je vzácná komodita a má svojí cenu. Tuto cenu ovšem nemohou znát studenti, kteří nepracují a ani se neangažují v dobrovolnických organizacích apod. Tito lidé často chtějí nad projekty trávit spoustu času jenom pro pocit, že něco dělají.
  • Strach ze zodpovědnosti – pokud máte delegovaný úkol, jednoduše vedoucí projektu podle výsledku úkolu pozná, jak moc jste se projektu věnovali. Nevýhoda školy je, že proti vám vedoucí nemá žádnou páku a může vás pouze požádat, abyste část předělali. V podniku je to ovšem jiné kafe.
  • Nepochopení podstaty práce v týmu – práce v týmu není o tom, že spolu musí tým dělat úplně všechno – takový tým je vysoce neefektivní (viz předchozí odstavce).
  • Nesmyslný projekt – pochopitelné. Děláte projekt, který je naprosto zbytečný – hlavně ve škole – víte, že jakmile projekt odevzdáte, učitel si jej ani nepřečte, takže proč se snažit. Asi takhle – tak to prostě je, nechcete to studovat, tak udělejte členům svého týmu laskavost a z té školy odejděte.
  • Nedůvěra v další členy týmu – toto je problém. Často se stává, že je v týmu člověk, který přesně ví, co je třeba udělat, ale jeho tým to prostě nechápe a dohodl se, že to bude dělat jinak. Tento člověk buď rezignuje, nebo udělá projekt celý sám. Pokud tímto trpíte, doporučuji jednu věc. Ve chvíli, kdy víte, že je téma blízké vašemu zájmu, staňte se vedoucím týmu a tým si sestavte sami.

Doufám, že Vám tento článek pomohl zefektivnit práci v týmu. Pokud Vám přišel článek užitečný, sdílejte jej.

Číst více
Content in English Názory

My listening betrayed me, Toastmasters saved me!

Recently I’ve been studying at VIA Summer School in Denmark (watch a blog). We were asked to create elevator pitch. I’ve created elevator pitch focused on my business. I had precise PowerPoint presentation, big surprise for investors (= classroom) and prepared call to action. Everything was carefully timed to fit 3 minutes.

The time came and I jumped to the stage. Started connecting my laptop to the projector… “Michael, elevator pitch is without computer!” OK, I wasn’t listening the instruction day before and I had to change my presentation dramatically in few seconds. Got an idea and started speaking without presentation based on the ad-hoc structure. As I was observing the audience, everybody seems to be interested. “Michael 10 minutes remain” “What?” Second listening fault: I thought I have 3 minutes not 90 seconds. Not only I was forced to change my presentation to Table Topic (kind of short improvized speech), but I had to finish it in 10 – 20 seconds.

According to audience, it was a good performance. However, for me it was a fault because I forgot that listening is as important as speaking (or even more important). Thank you for this lesson!

image

Like Bohemian Toastmasters FB page to receive speaking tips from professionals for free!

Číst více
Názory

Infomarketing – pár fanatiků nebo prospěšná marketingová metoda?

Stručně, co to je. Jedná se o marketingovou metodu, kdy poskytujete určité procento informací zdarma za účelem přitáhnout zákazníky. Zákazníci, kteří jsou vděční, že konečně jim někdo dává zdarma cenné informace a necpe do nich aktuální nabídky, začínají společnosti důvěřovat a pokud jsou rady kvalitní, považují společnost za odborníka v oboru a pokud bude zákazník potřebovat produkt / službu, jistě se obrátí na společnost, která provozuje infomarketing, protože ji důvěřuje a považuji ji za odborníka v oboru. 

Z infomarketingu se vyvinul celý směr podnikání, překvapivě infopodnikání. Jako infopodnikání se označuje konkrétní činnost, aby mohlo infopodnikání fungovat, propaguje se konkrétní infoprodukt pomocí infomarketingu. Infopodnikání lze založit opravdu na čemkoliv. Např. jste truhlář, který vytvoří sérii 20ti videonávodů (infoprodukt) na téma „Jak si svépomocí vyrobit celou kuchyň.“ A tento produkt propagujete pomocí informarketingu. Na svých webových stránkách zveřejníte zdarma první 3 videa z 20ti, ve kterých se diváci dozví, jak správně dřevo obrousit, nalakovat a udělat v něm zdířky. Lidé vidí, že jste odborník (nebo poznají, že nejste ;)),důvěřují vám a koupí si od vás celou sérii. To samé pokud jste dobrý holič / kadeřnice – víte, kolik lidí by se chtělo naučit stříhat? Jste dobrý programátor, umíte super kličky ve fotbale, natočte se! Obsah zdarma již sám o sobě dokáže některým uživatelům pomoci – někteří infopodnikatelé mají zdarma opravdu cenné materiály.

Nemá to žádnou hodnotu!

Nedávno mi jeden kamarád řekl, že infopodnikání je „vymazávání mozků bez jakékoliv skutečné hodnoty.“ Ano, některé infoprodukty jsou, neřekl bych bez jakékoliv hodnoty, ale rozhodně nízké hodnoty. Přiznám se, že s infoproduktem, do kterého se nyní opřu, mám jen velmi krátkou zkušenost. Proč tedy tvrdím, že má nízkou hodnotu? Posuďte sami (cca 2 minuty v čase 47 minut 23 sekund, obzvlášť začátek videa je ovšem velmi zajímavý).

Promiňte, ale mě to připomíná toto video:

Jak kvalitní byl jakýkoliv produkt z teleshoppingu, který jste si objednali? Jaká je skutečná hodnota tohoto nože, když vlastně dostanete za 1400 celou sadu? Pardon, dvě sady…

Povedené infoprodukty

Na druhou stranu, vysekávám poklonu Davidu Kiršovi a jeho E-mail Academy. Obsah zdarma je natolik kvalitní, že sám o sobě stačí k tomu, abyste vytvořili poutavé a návratné kampaně. Pan Kirš zná svoji hodnotu, občas dá něco zdarma, ale u dárků zdarma je jasně poznat, že mají menší hodnotu než hlavní produkt a jsou v podstatě pouze pozorností, což je dle mého názoru správná cesta, jak demonstrovat hodnotu a potěšit klienta.

Poklonu bych také rád vysekl panu Vokáči Čmolíkovi a jeho Neurorestartu. Během celé kampaně jsem si dělal poznámky, byla to naprosto senzační ukázka infomarketingu (chystám zvláštní článek). Pan Čmolík pomalu ale jistě získával pozornost (dle jeho informací oslovil více než 300 tis. lidí) a během necelého měsíce rozprodal celé první vydání své knihy Trhák. Kniha je senzační (rovněž připravuji recenzi). Na knihu pan Čmolík navazoval a snažil se zákazníky získat na 21denní kurz Neurorestart. Proč jsem se nepřihlásil, když se mi líbila kniha? Za prvé, připadalo mi to občas jako burza, za druhé, hodnota dárků převyšovala cenu hlavního produktu. Můžeme věci zdarma nazývat dárky, ale faktem je, že tyto „dárky“ se musí zaplatit a musí vstoupit do ceny hlavního produktu. A pokud odečteme hodnotu dárků od hlavního produktu a částka vám přijde nesmyslně nízká, pak již je nutné přemýšlet, jaká je kvalita produktu.

Update 17/07/2014 – Firmy pana Kirše nadále tvoří výborné produkty, jako Anabix (viz srovnání miniCRM) nebo FAPI a tyto produkty Firma 2.0 prezentovala v info seminářích, které skvěle splnily svoji hodnotu. Z tohoto hlediska musím informarketing ohodnotit jako super metodu propagace. 

Na druhou stranu rozvojově zaměřené produkty Firmy 2.0. typu Cesta pravého muže a slogany “Máte koule si tohle pustit”, to už je zoufalství a pokus vymlátit peníze z méně inteligenčně obdařených, kteří pana Kirše fanaticky následují. Podobně bych hodnotil i celé pojetí konference Digital Summit. Pana Kirše osobně začínám hodnotit jako velmi inteligentního člověka, který si svůj vliv velmi dobře uvědomuje.

Vymazávání mozků?

Zatím jsem se věnoval druhé části tvrzení, že produkty nemají žádnou hodnotu a abych reagoval na první část tvrzení, že se jedná o vymazávání mozků…

Zkuste Googlit, prohlédněte si diskuse pod videi pánů Čmolíka a Kirše a komentáře na jejich Facebooku a uvidíte zajímavé story. Když nějaký divák napadne produkt, je bez milosti zmasakrován dalšími diváky. Když se podíváte na děkovné komentáře, na první pohled je vidět, že někteří lidé jsou prostě zoufalí a tento infoprodukt jim dal naději, snadno se pro něj nadchnou a podle toho vypadají jejich výlevy. Otázkou je, zda je to primární účel produktů. To ví pouze autoři.

Nic nového… (update 17/07/2014)

Infomarketing není nic nového. Dá se říci, že tento princip existuje od doby, kdy vznikl první firemní blog. Firma se snaží zdarma darovat zajímavé informace, aby byla považována za odborníka a odlišila se od konkurence, a to dělá dnes každý – i ti, kteří prohlašují, že s infomarketingem nechtějí mít nic společného. Informarketing je vlastně takový buzzword.

Číst více
Content in English Názory

Toastmasters vs. Professional Speaking Association

I returned from Manchester 3 weeks ago and I’d like to share with you my experience from PSA meeting in Manchester. We do things differently! This is a semi-official motto of Manchester. Indeed, in Manchester you may meet girls with skirt if there is 0 °C outside, you can chat with nice people from ‘Madchester era’ and you can visit a football match of Manchester United – football is not a game, it is a religion! Similarly, you can visit a meeting of Manchester Orators, local TM club.

Well, Orators are a great place with vibrant atmosphere full of fun and enthusiasm, likewise most TM clubs. However, in the UK, Toastmasters are not the ultimate choice for every speaker. Manchester Orators jointly with Professional Speaking Association (PSA) organized a showcase to provide members of both organizations with unique opportunity to compare pros and cons of both organisations. Moreover, members of TM were invited to join the PSA Manchester meeting the following week for free.

I was full of expectations before the showcase. Firstly, I will summarize the differences to TM. TM is a place where everybody regardless current presentation skills may improve his/her communication skills through various projects, impromptu speeches and meeting roles. On the other hand, PSA connects professional speakers who make their living by public speaking. Newbie in PSA is called Associate and he/she later may become a member. As a member he/she may use PSA logo on website or publications. Needless to say, that PSA logo is very valuable piece of promotion. Consequently, most PSA members are more advanced speakers than most Toastmasters are. This was an outcome that I took home from the TM/PSA showcase.

Next week, I visited PSA meeting in Marriot Hotel in Manchester. Yep, the atmosphere of the place was outstanding. Friendly networking was taking place in the foyer in front of a conference room. This networking lasted about 1 hour so that participants may introduce their businesses and exchange valuable contacts. ‘Meeting starts in 5 minutes!’

To boost the atmosphere everybody had to say something brief and interesting about himself. This was really a kicking start!

First speaker on the stage was Clive Wilson who introduced some basics of quantum physics (really!!) and used this introduction for the explanation of energy flows during the speech. He provided us with some great tips and tricks how to energize our audience. In PSA there is no limit for a speech – traditionally, speech lasts 20 – 40 minutes. Next speech was delivered by Steve Houghton-Burnett who talked about gratitude. However, Steve was a man as I am. I would like to be grateful, but how may I be grateful if the things go wrong? What bullshit to write a list of things I am grateful. Steve adviced us a great solution how not to be a Gratitude Junkie. And last speech that I loved the most was given by Andy Lopata who is a networking expert and he also wrote a book that was published by Financial Times.

It was really great meeting and valuable experience. I think TM and PSA are not substitutes but complements. TM is mainly focused on improving presentantion skills. On the other hand PSA is more focused on networking and personal branding. When being in the UK, don’t forget to visit PSA meeting!

Číst více
1 2 3