Během studia na VŠE jsem nikdy nepřišel o kredity a nikdy jsem si žádný předmět neomluvil. Několikrát jsem šel na druhý pokus. Do toho jsem pracoval a
později podnikal. Jak se mi to povedlo?
Rozhodl jsem se to sepsat do několika bodů, jako návod, jak se naučit na zkoušku v rekordním čase, klidně přes noc (přes noc jsem se naučil na test
Ekonomie II za plný počet bodů).
1. Určete si cíl, že to prostě dáte
– Nejhorší je, když začnete: „Když to nedám, tak se vlastně nic neděje.“ nebo „Tak nebudu první, kdo to nedá.“ To je blbost. Vy se chcete naučit na
zkoušku, kde už předem počítáte s tím, že to nedáte. Naopak přístup musí být: „Prostě to dám! Znova to dělat nebudu!“
2. Hlavní je se z toho nepos*at
– Nestresujte se, nemyslete na následky – to vám nepomůže. Je to jako když nastupujete do letadla a myslíte na to, co bude dělat, až bude padat. Žijte v
okamžiku. Situace je taková, nezměním to, teď se soustředím na učení, následky budu řešit po testu/zkoušce.
3. Research
– Zjistěte si, co bylo v loňských ročnících. Běžte na Borce (server s pomůckami pro studenty), na profil zkoušejícího – školní, blog, LinkedIn, vědecké práce vyučujícího (opravdu hodně ovlivňují dotazy kantora), poptejte se kamarádů, zjistěte si maximum o tom, co vás čeká.
4. Vytvořte si plán
– Objektivně si určete, kolik máte času. Máte 1 den, 2 dny, 8 hodin? To je jedno. Každopádně obětujte půl hodiny tomu, abyste si na papír napsali, co a kdy
se budete učit. Rozplánování vás nesmírně uklidní.
5. Přemýšlejte, než se začnete učit
– Nechápu, proč někteří studenti tráví stejný čas s okrajovými kapitolami a nevěnují těm důležitým. Zjistěte si, z jakých oblastí je nejvíce otázek,
zpravidla to bude to, co se učí někdy v druhé polovině semestru. Nemá cenu se učit doplňkové kapitoly, učit se poslední teoretické kapitoly v učebnicích
apod.
6. Plánu se držte
– Učte se danou látku pouze v rozsahu, co vám umožní plán. Je lepší umět vše, co se může objevit, povrchně a pak něco vymyslet, než z některých částí nic
nevědět.
7. Učte se efektivně
– Běžte do knihovny, studovny, vypněte muziku, filmy apod. Věnujte se pouze učení, nedělejte si žádný jídlo, pití apod. Ke stolu si vezměte flašku s pitím
a 2 hodiny se prostě učte. Pauza 15 minut a znova.
8. Nenechte emoce, aby s vámi
vyjebaly
– Pokud se budete učit přes noc, budete mít kolem třetí krizi. Začnete jít do deprese a mít tendenci to vzdát. Dejte si energeťák, panáka, pár kliků a
pokračujte. Tady s vámi váš mozek vyjebává, chce jít spát, chce odpočívat, překonejte toto období.
9. Tlačte na efektivnost
– Už jste si všimli, že když budete mít na zkoušku 7 dní nebo 3 dny, dopadne zkouška cca stejně. Méně času tlačí na efektivnost a dokážete pak neuvěřitelné
věci. I tehdy, kdy jsem mohl mít na zkoušku více dnů, raději jsem zvolil méně.
10. Opakujte 6., 7., 8.
Jak zvládnou samotný test/zkoušku
1. Odvážným štěstí přeje
– jestli je to ústní zkouška, běžte první.
2. Mluvte a pište
– již se mi stalo, že mě učitel nechal projít jen díky tomu, že jsem něco napsal nebo řekl. Profesoři nejsou většinou žádní magoři, co vás chtějí vyházet.
Oni vědí, že když vás vyhodí, tak vás budou muset přezkoušet (ať tento nebo další semestr). Oni často pochopí, že se tímto předmětem nechcete živit a
klidně by vás pustili. Ale když je papír prázdnej a nebo mlčíte, tak prostě nemůžou. Pravidlo tedy je: mluvte, mluvte, mluvte, pište, pište. Vždy o tématu
něco víte, ale myslíte si, že jsou to blbosti a nebo že to všichni ví. Napište i toto.
3. Dávejte příklady z praxe
– Nebojte se dávat příklady z praxe, které nejsou v učebnici. Jste chytří lidé, sledujete novinky a určitě vás napadne příklad z praxe hodící se na danou
látku. Tak toho využijte. Toto zkoušející vždy ocení – i když nebude váš výklad úplně správně.
4. 25 % jsou znalosti, 75 % jak je odprezentujete
– Tohle je trošku dlouhodobější, ale naučte se mluvit. Určitě znáte lidi, kteří jsou schopní cokoliv okecat. Toto se dá naučit. Doporučuji Toastmasters.
Když to nedáte, vždycky jděte za vyučujícím se na test podívat. Opakuji, ať to nedáte o jakýkoliv počet bodů, jděte se na test podívat.
Například jsem jednou přišel za kantorem a řekl: „Dobrý den, mohu se podívat na svůj test. Vím, že jsem to nedal, nějak mi to nevyšlo a ta příprava taky
mohla být lepší. Rád bych se na to podíval, abych to příště dal.“ Všimněte si, že jsem poukazoval, že já jsem ten vůl, že já se nepřipravil a nijak
nezpochybňoval výsledek testu. Z konzultačních hodin jsem odcházel se známkou 3. V druhém případě se často stává, že se vyučující přepočítá a nebo po vás
něco nepřečte, tak to škrtne.
V každém případě vám návštěva pomůže u dalšího pokusu.
Moje největší masterštychy a obecné rady
(píšu obecně, aby kantoři neměli problémy)
1. Na několik zkoušek jsem se naučil přes noc.
2. Před odjezdem na Erasmus jsem zvládl zkouškové za 4 dny, před odjezdem do USA za 5.
3. Vylítl jsem z jedné složité zkoušky a odjížděl na Erasmus – druhý termín jsem neměl šanci stihnout. Letěl jsem zpět do ČR za přítelkyní, dorazil jsem na
letiště a zrušili mi let. Letěl jsem dříve a zrovna měl vyučující konzultačky. V tričku, džínách a zničenej z letadla jsem dorazil v 16:45 (KH končily v 17
h) a bez jakékoliv přípravy poprosil o konání zkoušky. Prošlo to.
4. Měl jsem 51 bodů a opravdu jsem nestíhal. Došel jsem na konzultačky a profesor mi našel 9 bodů, jelikož jsem projevil zájem o předmět.
5. Neměl jsem ani šajna o zkoušce, která se konala formou eseje – věděl jsem pouze co to je. Začal jsem tedy vymýšlet na základě svého zaměstnání, jak by
se tato metoda dala aplikovat. Dostal jsem za jedna.
6. Jedna kapitola mi přišla jako naprostý nesmysl, tak jsem ji přeskočil. Samozřejmě jsem si tuto otázku vytáhl. Vyučujícímu jsem upřímně řekl, co si o
kapitole myslím. Vyučující se toho chytl a zkouška proběhla formou půlhodinové diskuse – za 1.
7. Skrz celé studium se specializuji na nehmotný majetek – díky této specializaci jsem dokázal napsat práce na několik předmětů během jednoho dne (i
několika hodin) a velmi rychle i závěrečné práce. O tématu dost vím a často mohu citovat sám sebe a využívat souvislosti. Doporučuji, specializujte se.
8. Buďte aktivní na cvikách – I když jsem měl předmět, který mě vůbec nebavil, byl jsem na cvičeních aktivní. I když vás věc nebaví, je užitečnější se o ní
zajímat a snažit se jí pochopit, než se na ní vykašlat. Když už tam jste, tak poslouchejte! Pozitivní na tom je, že i když mě to nebavilo, tak jsem byl
často jediný, který se na něco občas zeptal… Vyučující to ale ocení a kuriózně, i v životě už jsem tyto předměty využil.
Další četba
Rozjel jsem zde několik teorií, například o efektivitě a nebo o selekci témat k učení. Věnuje se tomu například Tim Ferris v knize Čtyřhodinový pracovní
týden.
Takže konec s prokrastinací, tento článek přesdílejte 🙂 a hurá na to!
Update 8.5.2016: Kontaktoval mě Honza z jakserychlenaucit.cz, že by tento post šel vhodně rozšířit i pro studenty středních škol: Jak se naučit na maturitu. Článek je spíše pro poctivější studenty než tento, ale rady také užitečné.
Začněme třemi hlavními tézemi knihy:
- Klient je někdo, kdo sice rozumí svému byznysu, ale o webdesignu neví téměř nic. Přesto má často tendenci webdesignerovi do práce velmi intenzivně zasahovat.
- Ale to je v pořádku. Od toho je tady webdesigner, aby klientovi vše vysvětlil a dodal řešení, které bude klientovi generovat zisk. Koneckonců, proto si klient někoho najímá.
- Problémem je, že většina webdesignerů jsou amatéři, kteří slepě dělají, co řekne klient a následně se vymlouvají na to, že „takto to klient chtěl.“ Jejich výstupy nejsou kvalitní a ani nepřináší zisk. Nejhorší jsou ti, kteří si myslí, že ví, co dělají, ale oni neví, že neví, že neví.
Řešením na všechny tři body je webdesigner, který rozumí svému řemeslu a dokáže nejen prodat sebe, ale i svoje řešení, které může být často mnohem dražší než řešení konkurence, ale bude funkční. Jan Řezáč prezentuje webdesign jako opravdu širokou disciplínu, která zahrnuje vše od první schůzky s klientem po snadnou správu finálního produktu. Většina lidí si pod pojmem webdesign představuje pouze grafiku, ale to je pouze vrchol ledovce, ta opravdová práce je pod ním.
Kniha se do hloubky zabývá potřebami klientů, procesem návrhu funkčního webu, uživatelským testováním, projektovým řízením, komunikací s klienty a samozřejmě principy, jak dodat funkční web. Ale pod těmi principy si nepředstavujte popis: „Na webu musí být to a to a to,“ ale spíše doporučené postupy jak navrhovat web. K tomu slouží i vcelku detailní analýza fází návrhu webu od smysluplnosti, použitelnosti a dostupnosti až po vytvoření vazby s návštěvníkem.
Co dává knize přidanou hodnotu, kvůli které už samo o sobě stojí utratit 695 Kč je segmentace zdrojů, které jsou vhodné k rozšíření znalostí, a to jak online tak knih, zejména zahraničních. Osobně jsem shledával na některých stránkách mnohem větší přínos v poznámce pod čarou, která je stylově označena břitvou, kde autor píše své poznatky z praxe, které pro mě byly kořením knihy, často mě vedoucí k vyřečení slov jako „typický“, „to snad není možné“ a nebo „to si děláš…“
Ale i na této knize, která spadá do silného nadprůměru toho, co jsem o onlinu a webu četl, mi některé věci scházely. Ačkoliv pozitivně hodnotím části, které se zabývají komunikací s klientem, obecná dikce knihy navenek je, že se více zabývá tou částí návrhu, než soft částí řízení projektu. Autor učí konzultanty základy asertivity, někdy jsem nabýval dojmu, že kniha by se měla jmenovat „Konzultant ostrý jako břitva“. Také bych v knize uvítal případové studie ze skutečných projektů, jelikož některé části knihy jsou spíše teorií a praktický aspekt do nich přidávají jen poznámky pod čarou. Jedna velká případová studie na konci knihy by dílu velmi prospěla.
Autorův styl psaní mi přišel rázný a přitom velmi profesionální. Po sérii knih Hry o Trůny je Web ostrý jako břitva od Jana Řezáče první knihou, kterou jsem přečetl jedním dechem a nyní ji čtu podruhé, abych opravdu chytl všechny myšlenky. Čtení podporuje originální vazba a grafické ztvárnění knihy.
S klidem mohu napsat, že knihu doporučuji k přečtení všem, kteří nějakým způsobem fušují do webdesignu, online marketingu a nebo… tedy hlavně těm, kteří sedí na opačné strašně stolu než webdesigner. Jste-li marketingový ředitel nebo majitel firmy, knihu si 100% přečtěte. Pomůžeme vám poznat kvalitního webdesignera, zbavit se amatérů, neházet kvalitním lidem klacky pod nohy a v konečném důsledku vydělat díky spolupráci mnohem více.
Ti kdo mě znají, ví, že miluji svoji práci v online marketingu a zároveň že jsem nic z IT nikdy nestudoval. Kuriózně jsem absolventem obchodní akademie a následně oboru Účetnictví a finanční řízení podniku na VŠE. První rozhodnutí připisuji místu bydliště, druhé opožděné pubertě, ale v průběhu obou studií jsem svůj volný čas trávil programováním a následně online marketingem.
Abych si ale studium udělal více přívětivé, zaměřoval jsem se na účetnictví nehmotného majetku, zejména se zaměřením na výzkum a vývoj, ocenitelná práva a software. Musím již na tomto místě podoktnout, že problematika je v odborné literatuře velmi chudě zpracována, o internetu ani nemluvě. Takže jsem si občas „švihnul“ i výzkum.
Účetnictví výzkumu a vývoje a ocenitelných práv v českých účetních předpisech
Moje bakalářská práce, která se do hloubky zabývá účtováním těchto kategorií aktiv v ČÚS a srovnává české předpisy s IFRS. Jelikož české předpisy nehmotná aktiva popisují v úhrnu na necelých třech stránkách, vycházel jsem při psaní práce hlavně z názorů odborníků, které jsem kvůli práci kontaktoval. Stáhnout práci
Z práce dále vychází prezentace Book value is (not) equal to market cap, která byla prezentována v roce 2013 při příležitosti setkání organizace Bohemian Toastmasters.
Podpora výzkumu a vývoje v ČR
Tato práce volně navazuje na bakalářskou práci a rozšiřuje ji o možnosti dotací a získávání podpory v ČR. Stáhnout práci
Nehmotná aktiva v konsolidované účetní závěrce
Tato práce srovnává pozici nehmotných aktiv v konsolidované účetní závěrce z pohledu českých účetních standardů a IFRS. Zabývá se důsledky české legislativy nehmotného majetku na goodwill a celkově na konsolidovanou účetní závěrku při akvizici.
Zkoumá zejména problematická ustanovení českých předpisů ohledně identifikace a uznávání nehmotných aktiv. Stáhnout práci
Další práce a diplomová práce
Dále jsem z nehmotných aktiv čerpal při práci zabývající se Fúzí splynutím nebo Odloženou daní při akvizici. Toto byly týmové práce a upřímně jsem jim moc nedal, takže jsem je zde nezveřejňoval (a opravdu je dobrý pocit napsat Blažek (2013) píše :-)).
Na tomto místě brzy přibude i moje diplomka, která se zabývá účtováním software ve velkých softwarových firmách, jako např. Google, Facebook, AVG nebo EA Sport
Doporučení pro studenty, kteří čerpají z těchto zdrojů
Za prvé vám doporučuji nic nekopírovat. Všechny práce jsou v Ephoru. Doporučuji parafrázovat nebo citovat.
Za druhé bych vám doporučil to samé, co jsem udělal já a to specializovat se na úzký obor v rámci studia, jako např. já na nehmotná aktiva v účetnictví. Jelikož následně o tom můžete psát různé práce, a protože je to úzký obor, nikdo vám nebude klást moc otázek a i kdyby, tak budete znát odpověď.
A za třetí, jelikož tyto zdroje neaktualizuji, bych vám doporučil vše porovnat s platnou legislativou. V oboru nehmotných aktiv se, pokud vím, žádné novely v horizontu 2 – 3 let nechystají, ale kdo ví.
Tento e-mail jsem sám sobě poslal během 3 minut.
E-mail se jeví jako odeslaný z adresy exekuce@banka.cz. Toho lze velmi snadno dosáhnout pomocí podstrčení příjemce odesílacímu serveru (jednu dobu existovala i řada kanadských žertíků na toto téma). Také se takto dají snadno vylákat i hesla.
Trošku ironicky musím říci, že většina podvodných e-mailů není dotažená. Jak jsem poslal tuto nevzhlednou zprávu, stejně snadno bych mohl poslat e-mail s kompletní grafikou zmiňované banky (stačí zkopírovat kód – o další 3 minuty delší práce i s úpravami). Překvapuje mě, že to většina podvodníků neudělá, když by tím dramaticky zvýšili konverze…
Podobné zprávy, ani hodně dokonalé, doporučuji vůbec neotevírat. Banka ani žádná služba vás nebude žádat o úhradu pohledávky e-mailem. A pokud se tak již náhodou stane, pravděpodobně si budete svého dluhu vědomi a příloha bude v PDF nebo docx, nikoliv v archivu, jak je v podobných zprávách zvykem.
Tip: Podvodný e-mail lze i snadno odhalit. Stačí si zobrazit hlavičku zprávy. Jak pracovat s hlavičkou zprávy výborně demonstruje tento článek.
Přeji spoustu legrace nad pokusy podvodníků 🙂
Kdo mě zná, ví, že se zuby bojuju vcelku dlouho. Díky svým přetrvávajícím problémům se zuby jsem musel nalézt inovativnější léky než je Ibalgin. Zde jsou tři léky, které vám 100% pomohou s bolestí zubů. Díky těmto třem lékům jsem vydržel 2 měsíce s bolavým zubem v UK a pobyt jsem si užil.
Hřebíčková tinktura (silice)
100% hřebíčková silice je asi to nejúčinnější a nejméně invazivní, co jsem na bolest zubů, kdy viděl. Po dvou kapkách ucítíte brnění v okolí zubu a do 2 minut vás zub přestane bolet. Cca deset minut ještě ucítíte určité trnutí a poté máte tak na 2 hodiny (často více) klid. Kromě toho funguje hřebíček výborně na akné, opary a afty. Jedinou nevýhodou je velmi výrazné aroma, které je cítit z dechu až několik hodin. Každá lékárna asi něco takového má, já používám (už 2 roky první lahvičku) této silice.
Orajel mast
Tuto mast jsem koupil v UK, ale určitě bude něco podobného i v ČR. Tato mast je 20% koncentrací benzokainu. Mast se má správně používat pouze v případě zlomenin zubů k znecitlivění, než se dostanete k lékaři. Ovšem i v případě bolesti zubů, když mastí pomažete dáseň, bolest přestane. Účinek je asi na 75 % proti hřebíčku, ale i tak je to užitečné, když například máte schůzku a nemůžete si dovolit aromatický hřebíček.
Valetol
Pokud chcete přežít intenzivní bolest zubu – např. ostrý zánět, doporučuji kombinaci Valetolu a hřebíčku. Valetol sám o sobě je vcelku silný a jeho výhodou je, že rovněž obsahuje kofein, takže vás neutlumí a můžete normálně fungovat.
Dobrý zubař
Moje problémy se zuby, ale nejvíce vyřešil dobrý zubař a zubní hygienistka. Je třeba si uvědomit, že neexistuje nic jako vrozené problémy se zuby. Existují pouze problémy se sklovinou, které vám ale nijak neublíží, pokud si budete zuby správně čistit kartáčkem, mezizubním kartáčkem a nití.
Doufám, že jsem pomohl. Hezký den!
Za dobu, co si nějakým způsobem při studiu sám pravidelně přivydělávám (cca 7 let) si všímám zajímavého paradoxu, který naprosto vygradoval poslední rok, a tím je „student na plný úvazek“. S růstem pracovních povinností si všímám naprosté neefektivity těchto lidí, a to zejména v oblastech učení a využití času.
1. Lepší týmoví hráči – Všiml jsem si zajímavého trendu. V týmu mám mnohem lepší výsledky s lidmi, kteří mají málo času. Je to kuriózní, ale logické. Člověk, který je vytížený nemá čas na blbosti a hrát si na firmu a jde k věci. Většinou stačí jeden Skype a je rozhodnuto o tom, co kdo udělá a kdy. Termín se sice zpravidla nedodrží, ale práce se odevzdá včas. Na druhou stranu, člověk, který pouze studuje, často hledá komplikace, chce se scházet nad blbostmi a považuje za nezbytné diskutovat detaily, protože to se přeci ve firmách dělá, podle pana profesora na management (který řídil pouze katedru managementu).
2. Odolnost proti stresu – Za povšimnutí také stojí, že lidé, kteří mají práci nebo firmu nejsou nervózní a řeší projekty s klidem. Je to rovněž logické. Ať už jste sebelepší zaměstnanci/podnikatelé, prostě se občas něco posere. A čím více máte zodpovědnosti, tím větší je pravděpodobnost, že když se to posere, budou o to drsnější následky. No a když čelíte těmto problémům, něco jako zkouška nebo seminárka vás prostě nemůže rozhodit.
3. Sebevědomí – Aktivní lidé mají větší sebevědomí a menší strach z neúspěchu. Troufnou si tedy jít do konfrontace s učitelem nebo i trošku zariskovat před zkouškou (např. naučit se jen část otázek), jelikož vědí, že když to neudělají nebo si na ně zasedne učitel, tak mají práci, mají peníze a názor rodičů nebo titul jsou prostě vedlejší.
Často mají aktivní jedinci i lepší známky než full time studenti – důvod je také prostý – nebojí se zariskovat, zkusit nepodloženou teorii a často učitele překvapí svoji logikou. Při učení se dokážou zaměřit na důležité věci a neřeší detaily.
A co bych teď měl(a) udělat?
Tímto samozřejmě nechci naznačit, že ve chvíli, kdy máte skvělé zabezpečení a škola Vás baví, že byste měli se vším seknout a jít makat, jenom proto že Blažek něco píše. Ale proč nevyužít volný čas, kterého mají studenti na plný úvazek fakt hodně, a:
- začít se angažovat v dobrovolnické organizaci (ať už pomáhat lidem, psát časopis, spravovat web neziskovky atd.)
- jít na stáž – ideálně do zahraničí
- dělat shadow managera
- zkusit podnikat – vezměte to, co umíte nejlépe a zkuste jen tak pokusmo napsat pár inzerátů, jestli by o to někdo neměl zájem. Výsledky Vás mohou překvapit.
- jestli vás opravdu baví škola a nechcete rozptylovat svojí pozornost prací, dobrovolnictvím či podnikáním, začněte s vědeckými projekty, udělejte něco nového – staňte se opravdovými experty ne pouze nabiflovanými šprty.
Toto jsou všechno věci, které pro vás budou neskutečně cenné do životopisu a vůbec nic vás nestojí. Když už ale budete uvažovat o té dobrovolnické organizaci, vyvarujte se prosím organizací, kde si hrají na firmu nebo na pány vesmíru, AIESEC apod. Znám i skvělé a úspěšné lidi, kteří byli v AIESECu, ale většina se mi zdá natolik poznamenaná ideou ideální firmy, že není schopná zapojit se do normální společnosti.
Pokud stále žijete v myšlence, že jste studenti a jako studenti přeci musíte studovat, tak vám ručím za to, že s příchodem na pracovní trh dostanete sakra přes držku. Student, který pouze studoval a nemá nic dalšího, co by nabídnul, dneska nemá šanci uspět. Mojí radou je: buďte aktivní, donutí vás to naučit se hospodařit s časem, získáte reference a i nový pohled na svět. Přeji hezký den!
Kdysi jsem viděl skvělou fotografii, kde byla fotka rozstřelených borců s nápisem: „Moji vrstevníci dnes!“ a pod tím byla fotka ajťáka obloženého prací: „Já“.
Následovala fotka pracantů obložených prací s nápisem „Moji vrstevníci za 15 let“ a týpka na pláži s koktejlem: „Já za 15 let!“
Ano, tohle je můj cíl! Opravdu nehodlám do konce života pracovat. Práce mě baví a chci a budu pracovat, ale až já budu chtít a ne až budou chtít ostatní. A není lepší čas než si budovat budoucnost než právě teď, protože:
- Teď nemám žádné závazky – pokud přijdu o všechno, tak maximálně nebudu mít na nájem pronajaté garsonky a odstěhuju se k mamince – nic horšího se nemůže stát.
- Teď mám nejvíce energie – všichni mi říkají, že přijde třicítka a jdete se zdravím do háje. Někteří toto říkají již o 25. V horším případě mám 2 roky čas, v lepším 7 než začnu být jak chromajzlík.
- Jsem student – jako student mám naprosto skvělé propozice ke kariéře. Každý den potkávám na škole lidi, kteří jednou budou sakra úspěšní, platím malé daně, SP, ZP a jízdné.
Mám dva citáty, které si stále opakuji:
„Čím víc toho máš, tím víc toho zvládáš.“ a
„Postav si svůj sen nebo do konce života budeš stavět sen někoho jiného!“ – ještě bych dodal – “nebraň se stavění snu jiných, pokud to zároveň staví tvůj vlastní.”
Právě teď mám houby. Nedávno jsem zjistil, že servírky ve Stavovském divadle mají větší příjem, než mám já. Nedávno jsem zjistil, že nemám na to, abych si nechal spravit zuby. Ale také jsem zjistil, že za poslední 3 roky se každý rok moje příjmy zdvojnásobily. Pokud to takto bude pokračovat, tak brzy si koupím Stavovské divadlo i zubní ordinaci. Tolik odpověď na tuto otázku, kterou dostávám velmi často.
Mám rád práci v týmu – práce v týmu je rychlejší, zábavnější a díky většímu počtu mozků a různých osobností v týmu dokážete vymyslet řešení, které bude vyhovovat více lidem. Zároveň spíše odhalíte nedostatky řešení.
Za sebe musím říci, že práce v týmu ve skutečném životě je velmi užitečná a efektivní. Na druhou stranu, práce v týmu ve škole je často neefektivním plýtváním času. Již jsem měl možnost pracovat v týmu v České republice, ve Velké Británii i v Dánsku a práce v týmu byla vždy ztrátou času. Proč?
Jak by to mělo vypadat?
Má představa práce v týmu je tato: tým si zvolí vedoucího projektu, který může rozhodnout v případě sporu. Vedoucí musí mít o projektu nejlepší znalosti a zároveň musí být komunikativní a sebevědomý jedinec, který se nebojí vzít na sebe odpovědnost za svá rozhodnutí. Komunikativnost a sebevědomí považuji za důležitější než znalosti. Tým by se měl sejít na začátku spolupráce, vytvořit jasnou strukturu projektu a delegovat úkoly. Je nesmysl nevyužít moderních technologií při práci v týmu.
Nejjednodušší je vytvořit skupinu na Facebooku, pro větší projekty je lepší využít specializovaný software typu ASANA. Potom by se měla skupina scházet pouze tehdy, kdy to má smysl. Např. po dokončení delegované části projektu nebo na prodiskutování dalšího postupu ve chvíli, kdy by byla elektronická komunikace neefektivní – věci, které vyžadují real-time komunikaci a brainstorming. Tato práce v týmu mě baví a považuji ji za efektivní.
Jak to často vypadá?
Realita ve škole – vždy se najde někdo, kdo navrhne, že se budeme ohledně projektu scházet každý čtvrtek ve 2 a budeme projekt dělat společně. Pokud dělají 3 lidi společně jednu věc, např. prezentaci, dochází k diskusím nad maličkostmi, typu barva pozadí – tvorba jednoduché prezentace poté trvá několik hodin. Zároveň se mi stalo, že byly ve skupině 3 lidi a 3 účetní závěrky. Cílem bylo je porovnat. Logický postup – specifikují se parametry srovnávání a každý udělá výzkum na jedné účetní závěrce. Poté se skupina sejde a dá poznatky dohromady. Následně dostane jeden člen za úkol napsat souvislý text, druhý naformátovat jej a třetí vytvořit prezentaci. Tento „tým“ ovšem trval na tom, že jedinou správnou cestou je dělat vše společně a pravidelně se kvůli tomu scházet, jelikož jinak nebudeme schopní udělat srovnání – šťastnou náhodou se mi povedlo tento tým opustit a založit vlastní.
Kde je zakopaný pes?
Mohu se pouze dohadovat, co žene lidi k tomu, že ztrácí nad projekty čas, napadá mě několik možností:
- Spousta času – čas je vzácná komodita a má svojí cenu. Tuto cenu ovšem nemohou znát studenti, kteří nepracují a ani se neangažují v dobrovolnických organizacích apod. Tito lidé často chtějí nad projekty trávit spoustu času jenom pro pocit, že něco dělají.
- Strach ze zodpovědnosti – pokud máte delegovaný úkol, jednoduše vedoucí projektu podle výsledku úkolu pozná, jak moc jste se projektu věnovali. Nevýhoda školy je, že proti vám vedoucí nemá žádnou páku a může vás pouze požádat, abyste část předělali. V podniku je to ovšem jiné kafe.
- Nepochopení podstaty práce v týmu – práce v týmu není o tom, že spolu musí tým dělat úplně všechno – takový tým je vysoce neefektivní (viz předchozí odstavce).
- Nesmyslný projekt – pochopitelné. Děláte projekt, který je naprosto zbytečný – hlavně ve škole – víte, že jakmile projekt odevzdáte, učitel si jej ani nepřečte, takže proč se snažit. Asi takhle – tak to prostě je, nechcete to studovat, tak udělejte členům svého týmu laskavost a z té školy odejděte.
- Nedůvěra v další členy týmu – toto je problém. Často se stává, že je v týmu člověk, který přesně ví, co je třeba udělat, ale jeho tým to prostě nechápe a dohodl se, že to bude dělat jinak. Tento člověk buď rezignuje, nebo udělá projekt celý sám. Pokud tímto trpíte, doporučuji jednu věc. Ve chvíli, kdy víte, že je téma blízké vašemu zájmu, staňte se vedoucím týmu a tým si sestavte sami.
Doufám, že Vám tento článek pomohl zefektivnit práci v týmu. Pokud Vám přišel článek užitečný, sdílejte jej.
Recently I’ve been studying at VIA Summer School in Denmark (watch a blog). We were asked to create elevator pitch. I’ve created elevator pitch focused on my business. I had precise PowerPoint presentation, big surprise for investors (= classroom) and prepared call to action. Everything was carefully timed to fit 3 minutes.
The time came and I jumped to the stage. Started connecting my laptop to the projector… “Michael, elevator pitch is without computer!” OK, I wasn’t listening the instruction day before and I had to change my presentation dramatically in few seconds. Got an idea and started speaking without presentation based on the ad-hoc structure. As I was observing the audience, everybody seems to be interested. “Michael 10 minutes remain” “What?” Second listening fault: I thought I have 3 minutes not 90 seconds. Not only I was forced to change my presentation to Table Topic (kind of short improvized speech), but I had to finish it in 10 – 20 seconds.
According to audience, it was a good performance. However, for me it was a fault because I forgot that listening is as important as speaking (or even more important). Thank you for this lesson!
Like Bohemian Toastmasters FB page to receive speaking tips from professionals for free!
