Když se blíží konec roku, člověku hned naskakuje, o čem bude tento výroční článek psát. Ale letos? Ještě v říjnu to vypadalo, že tento článek bude mít přesně toto znění: „Během mé služby se nic mimořádného nestalo…“ Žádná další dvojčata ani nic podobného. Ale pak přišla jedna dopolední zpráva:
Půjčím si hlášku z podcastu Kecy a politika, která zněla nějak jako: „Všichni říkají, že nás čekají těžké časy. Ale všimli si, že v kalendáři není 30. září 1938?“ Nárazy o nelehkých časech slyším celý rok a přiznávám, sám jsem tuto hlášku využil, když se to hodilo, ale pojďme se na tento rok trošku podívat.
Jako kdybych si včera připíjel na rok 2021 a on už končí. Protože jestli něco charakterizuje tento rok, tak je to rychlost. A bohužel nemyslím, že bych si koupil sporťák… i když, vlastně, pořídili jsme si S-MAX a je pravda, že se zrychlením jsme si proti Hyundai iX20 výrazně polepšili.
I když titulek možná zní negativně, rok to byl velmi plodný po všech směrech. Některé z nich rozeberu dnes, některé příště 🙂
Na rok 2020 budu snad vždy vzpomínat, jako na jeden z nejlepších v mém životě. Ale také jako na jeden z těch náročnějších.
Loni jsem psal o zasnoubení a letos byla na programu svatba a měsíční cesta po USA, navrch s legendární rozlučkou. Vše se povedlo jak v americkém filmu, prostě super a za pár měsíců tu dokonce budeme mít i plod naší lásky. Tak to bude ještě legrace.
Loni jsem psal, že rok 2017 byla jízda. Kdyby mi ale někdo řekl, že další rok budu psát ohlédnutí za rokem vedle své snoubenky v Havlíčkově Brodě, kam se stěhuji, tak bych si myslel, že tu někdo snědl více houbiček než bylo zdrávo. Ale je to tak!
Rok 2018 shrnu ve třech klišé, které se ukázala být více než pravdivá
