V rámci udržení si duševního zdraví jsme vyrazili se snoubenkou na 14 dní do Vietnamu. Na místě jsme se setkali ještě s pár kamarády a celkově to bylo nádherně strávených 14 dní.
Vietnam je krásnou zemí, nejvíce mě zaujala Sapa. Byla zde místa, kde byl fajn klid a relativně čisto, např. památkové oblasti blízko pláže jako Hue nebo Hoi An. Na druhou stranu, ačkoliv mám rád města, nepořádek, hluk a doprava v Hanoji nebo Saigonu byla trošku moc i pro mě.
A samozřejmě jako pro milovníka kávy, byl Vietnam vyloženě zemí zaslíbenou. Nikde jsem netrpěl, naopak jsem mohl vyzkoušet i speciality jako byla káva s vajíčkem.
Ve Vietnamu nemohla chybět jejich místní ideologie. Konkrétně návštěva tunelů Cu-Chi, kde jsme mohli vidět hrůzy války ve Vietnamu ze socialistického pohledu. Mohli jsme se kouknout na ty pasti, kde byli „ti zlí imperialisté sešrotovaní“ a vystřelit si ze samopalu (samozřejmě za solidní poplatek na místní poměry).
Co mě trošku mrzelo, ve Vietnamu jsme prostě byli chodící peněženky. Čest výjimkám v méně turistických oblastech. Lidé zde žijí vcelku špatně. I školy jsou placené, takže do školy jde zpravidla nejstarší syn, negramotnost je zde velmi vysoká a zdá se, že s tím místní vláda nechce nic dělat. A zrovna během našeho pobytu vyšel další zákon pro omezení svobody internetu, který je nápadně podobný čínskému. Lidé zde jsou velmi snaživí, ale těžko se snažit v nádherné zemi, když vám stát hází klacky pod nohy. Takže to občas vypadalo asi takto:
